Filip Švehlík: Pořád mám mladou duši

Delší dobu nebyl ve stěžerské brance vidět. Teď se však cítí v plné síle a je připraven týmu pomoci v jarních bojích. Jak probíhalo soustředění a co by Filip Švehlík nepřál ani úhlavnímu nepříteli?

Filipe, v první řadě gratuluji k 29. narozeninám, hlavně to zdraví! Na kolik let se ve skutečnosti cítíš?

Děkuji mnohokrát. Abych pravdu řekl, cítím se na víc, než na devětadvacet. Fotbalu věnuji spoustu volného času a vždy, když vybíhám na trávník, tak s tím, že do toho dám 100%. Častokrát i přes drobné zranění, což se na mém zdraví podepsalo. Asi proto se cítím starší. Ovšem kompenzuje to má duše, která se může kdykoliv a kdekoliv vrátit do časů útlého mládí (smích).

Jak jsi narozeniny oslavil?

V kruhu blízkých přátel, nic velkého.

Pojďme ale k fotbalu. Tým se vrátil z pětidenního soustředění v Obřím Dole, jak probíhalo?

Trenér Robert Schmidt pro nás každý den nachystal dvoufázový vytrvalostní trénink, zakončený fotbálkem v hlubokém sněhu. Hlavní účel byl ale co nejlépe stmelit partu. Na hřišti o sobě víme všechno velmi dobře, ale je důležité pochopit vlastnosti spoluhráče i v normálním životě od ranního čištění zubů, až po ukládání do postele. Myslím, že i tyto věci nám napomůžou se k sobě na hřišti chovat lépe a vzájemně se tolerovat nejen jako fotbalisti, ale i jako člověk člověka. A na to byl ,Obřák‘ nejlepší  pro celý tým.

Konal se známý výšlap na Sněžku?

Letos jsme na Sněžku nešli, počasí nám příliš nepřálo. Viditelnost byla minimální a se zledovatělou stezkou máme neblahé zkušenosti z minulosti. To bych nepřál ani úhlavnímu nepříteli, tedy Kosičkám (usmívá se). Zvolili jsme tedy túru směr Růžohorky a oklikou přes Pec pod Sněžkou jsme se vrátili na domovskou chatu. I přes kratší okruh jsme přišli za tmy a vyčerpaní.

Máš nějakou historku, která by se dala zveřejnit?

Upřímně, celé soustředění bylo plné zábavy. V kabině máme spoustu vtipálků, kteří si umí udělat legraci z ostatních, ale i ze sebe. Byli jsme plni očekávání, zdali se nezopakuje známá ‚kauza tramínek,‘ ale k té naštěstí nedošlo (smích).

Slyšel jsem, že o dobrou náladu se postaral i herec Martin Písařík, co je na tom pravdy?

To by se vlastně za historku považovat dalo!  Bezvadné na tom je, že ji v naší fotbalové rodině proslavil relativně nový člen Radim Faltus. Jedná se o scénku z filmu Snowboarďáci, kde se herec Písařík zaboří do hlubokého sněhu. ,Falty‘ se do role vžil tak autenticky, že se při tom doprovázel i hudebně. Přezdívku Písařík mu už nikdo neodpáře.

V podzimní části tě fanoušci mezi třemi tyčemi příliš neviděli, proč?

Bylo to určitě jedno z mých nejtěžších období kariéry. Hned ve druhém kole jsem si při odkopu poranil koleno a léčba se protáhla z plánovaného měsíce na půl roku. Kolikrát to pro mě byly opravdu těžké chvíle, sledovat náš tým pouze z tribuny…

Teď už je všechno v pořádku?

Doufám, že dnes už je opravdu vše v pořádku. Zatím koleno drží a trénink od tréninku se cítím lépe, ale: ,,Neříkej hop, dokud nepřeskočíš.‘‘ Snad se mi podaří získat zpět trenérovu důvěru, abych mohl nastoupit jako jednička.

Jak zatím probíhá příprava na jarní část sezóny?

Připravujeme se výhradně v domácím areálu. Trénujeme dvakrát týdně. Jednou v nafukovací hale, kde se zaměřujeme na technické dovednosti. Druhý trénink probíhá na venkovním hřišti pod umělým osvětlením. Tam nás trenér nechá solidně proběhnout a příležitostně si vystřelíme na branku.

Jinak nás čekají tři přátelská utkání na umělé trávě v Chudonicích, vždy proti soupeřům z vyšších soutěží. Již tuto neděli hrajeme první přátelský zápas od 13:30 proti Miletínu. Následující víkendy pak vyzveme Kopidlno, rezervu Dvora Králové a v generálce Dříteč.

Ptal se Jirka Gabriel ml.