Jáchym Tuček pro Stěžerský zpravodaj

interview. Vrátil jsem se, aby mě fotbal bavil

Jáchym Tuček se po letech vrátil do Stěžer z jednoho prostého důvodu. Chce, aby ho fotbal znovu bavil. A první měsíce napovídají, že je na správné cestě.
Jášo, vzpomínáš si, kdy naposledy jsi v mladším věku oblékal stěžerský dres?
S fotbalem jsem ve Stěžerách začínal, když mi byly čtyři roky. Už tehdy jsem musel soupeřit se staršími hráči, z čehož jsem později velmi těžil. Ve starší přípravce jsem už měl střídavý start na Olympii. Poslední kategorií, kterou jsem ve Stěžerách absolvoval, byli mladší žáci

Jak se vyvíjela tvá kariéra po odchodu z mladších žáků?
V tomto období jsem zamířil do RMSK Cidliny Nový Bydžov. Musím přiznat, že fotbalově se jednalo o mé nejlepší období. Tým byl poskládán z kluků z okolních vesnic a pod vedením skvělých trenérů jsme rostli jak fotbalově, tak i lidsky. Hráli jsme žákovskou ligu proti velkým týmům a nevedli si vůbec špatně. Dorostenecké kategorie jsem strávil opět na hradecké Olympii, kde jsme hráli českou, tedy druhou, ligu.

Co bylo hlavním důvodem, že jsi skončil v Olympii?
Důvodů bylo víc. Poslední dvě tři sezony jsme fotbalově oproti ostatním týmům soutěže zaostávali. Slibované posily nepřicházely a mnoho zápasů tak končilo debakly. Poté, co jsme byli v zimě beznadějně v sestupové zóně, mi docházela motivace trávit prakticky veškerý volný čas na hřišti. Musím ocenit jak trenéry, tak předsedu klubu, kteří mi v odchodu nebránili. Rozešli jsme se v dobrém a já Olympii přeji, aby se opět začalo blýskat k lepším zítřkům.

Jaká očekávání jsi měl od návratu do Stěžer?
Do Stěžer jsem se vrátil, aby mě fotbal začal znovu bavit. A očekávání se více než naplnila. Máme tým plný fotbalových kluků. Skvělý trenér, pár starších matadorů a kolem nich běhavé „mlaďáky“. Zatím všechno šlape jako hodinky a my už pokukujeme po historickém postupu do B. třídy.